Věnováno maminkám, které se právě dozvěděly diagnózu svého dítěte
Milé maminky,
právě jste slyšely slova, která změní váš život.
Možná jste zrovna seděly u lékaře, možná jste byly v návalu emocí v porodním cenru, nebo jste na ultrazvuku sledovaly, jak sestřička přejíždí přes vaše bříško, kde se ukrývá nový život.
Možná jste tato slova už někdy slyšely – ale pravděpodobně ne, ať tak, či onak, nikdy jste pravděpodobně nepřemýšlely nad tím, že by se toto mohlo týkat vašeho vlastního života. Váš život, život vašeho dítěte, váš společný život.
Dnes jste dostaly diagnózu.
S diagnózou obvykle přichází ruku v ruce prognóza. Jako mámy překypující láskou a ochranou chceme vědět všechno – hned teď. Co způsobilo tuto diagnózu – a co to pro nás všechny teď bude znamenat dál? Bude to lepší, nebo to může být ještě horší? Jak budou naše dny vypadat teď? Jaké budou naše společná léta? Jak bude život mého dítěte vypadat?
Nejspíš jste nyní zmatené, truchlící, ohromené, možná dokonce zničené. To je v pořádku.
Tam ve vás teď někde také vznikají záblesky dvou dalších emocí: naděje a odhodlání. A já vás prosím, abyste je do budoucích dnů využily jako navigaci…
Není to vaše chyba. Bez ohledu na okolnosti, pamatujte na toto: vaše drahocenné dítě bylo vytvořeno zázračně Bohem, k jeho obrazu. Jeho život a jeho diagnóza není výsledkem něčeho špatného, co jste udělaly vy. Naopak. Je to dar.
Neodhánějte ostatní a nechte je, ať jsou s vámi. Nikdo nemůže nést tuto tíhu sám, ani vy nemusíte – lidem ve vašem životě na vás záleží, mají vás rádi. Tato diagnóza je opravdu takovým darem pro vás všechny, ačkoliv to tak zpočátku nevypadá.
Co je důležité? Dávat hodně milosti. Dát milost těm lidem, kteří nemusí znát správná slova. Dát milost těm lidem, kteří nemohou dělat správné věci. Někdy je to jen potlačený strach nebo nejistota, co nám projevují.
A co je nejdůležitější – dát milost sobě. Odpustit si, pustit se pocitu vinu a myslet na sebe.
Najděte svou novou komunitu, ale zůstávejte ve spojení se „starými“ přáteli. Vaše komunita se speciálními potřebami rodičů bude pro vás opravdu pro začátek neocenitelná. Nejdřív budete cizinci, ale nakonec se budete cítit jako rodina – oni budou ti jediní, kteří mohou plně pochopit, s čím jste se setkali, stejně jako vám budou schopni nabídnout povzbuzení a cenné rady i zkušenosti. Ale nevzdávejte se svých aktuálních přátelství. Nepochopí vás možná hned, ale pokud vás mají rádi, budou se o to snažit a byla by škoda je o novou zkušenost připravit…
Nedávejte příliš velkou váhu hodnocení. Jako rodiče jsme často vedeni k domněnce, že vývojová hodnocení dítěte jsou základní kritéria pro výchovu, ale je zde jedna věc, která nikdy nemůže být měřena, přesto je nejdůležitější: Láska. Existují některé věci, které tato diagnóza neomezuje: vaše láska a vaše naděje. A s tou láskou a nadějí můžeme dovolit, aby nás naše dítě ohromilo tím, čeho je schopné, místo toho, aby nás zklamalo tím, čeho schopné není.
Maminky, dnes jste tím pohlcené a uvažujete o budoucnosti své rodiny. Diagnóza asi není to, co jste očekávali, a nic není tak, jak jste si představovaly. Najednou je zde jiný život, rozhodně ne takový, ve který jste doufaly nebo plánovály. Nemohu vám slíbit, že následující dny nebo roky budou snadné, ale co tím vším říct chci: život vašeho dítěte je krásný a zaslouží oslavu.
Dnes budete chtít vědět, co se bude dít. Zde je to, co se bude dít. Maminky, budete milovat o moc víc, než jste kdy považovaly za možné, a najdete sílu, kterou jste ani nevěděly, že ji máte. A váš rodinný život bude fungovat – ano, to bude. Život plný radosti! Váš život!
Tento život – s touto diagnózou, všechna nová slova, která možná ani neznáte a nevyslovily jste je dosud – nic z toho nevypadá jako dny, který jste si původně představovaly – ale bude to neobyčejně krásný život naplněný nesmírnou láskou. Nevěříte? Přečtěte si další příběhy rodin s Ichtyózou 🙂
