Šikana, to slovo, které se skloňuje ve všech pádech. Šikana, ta krutost mezi dětmi, která nezná hranic. Šikana, ten každodenní strach rodičů dětí, které jsou „jiné“. Šikana, ta skrytá hrozba. Skrytá? Ne, ne, ne, šikana vůbec nemusí zůstat utajená a skrytá. Stačí se pozorně dívat a naslouchat svému dítěti. A jak šikanu zavčas odhalit? Čeho si mám jako rodič všímat? Jak poznám, že něco není v pořádku? Tak na to nám odpoví příští řádky, ve kterých si popíšeme varovné signály, jež k nám děti vysílají a volají tím o naši pomoc. Pojďme si společně tyto (ne)skryté náznaky odtajnit, aby naši „ichtýlkové“ nevolali o pomoc v krajině hluchoněmých, nevšímavých dospělých.

Šikanované děti si často nedokáží říci o pomoc přímo, ať už je důvodem strach z pomsty, stud či hledání chyb v sobě samém. Nezřídka se stává, že napadené děti brání agresory, kryjí je, vymýšlí si výmluvy, že si zranění způsobila sama, apod. Samozřejmě se může stát, že se dítě rodičovi (či jiné dospělé osobě) svěří. V takovém případě by rodič neměl brát sdělení dítěte na lehkou váhu a začít problém řešit. Pokud však dítě nesebere odvahu říci si o pomoc přímo, je pouze na nás, abychom včas odhalili, že se něco děje

Následující varovné signály nemusí znamenat pouze šikanu, může jít i o jiný problém (či o ojedinělý náhodný jev), proto zdůrazňuji, že nejdůležitější prevencí je včasná komunikace s dítětem (pozn. aut.: rozhovor s dítětem, ne výslech).

Signály pro rodiče:

  • Osamocení – dítě se vyhýbá vrstevníkům, nechodí se spolužáky (kamarády) ven, nemluví o kamarádech, nikdo za ním nedochází, do školy chodí oklikou, s nikým si nevolá ani nepíše.
  • Skleslost, smutek – dítě je posmutnělé, neobvykle zaražené, nezmiňuje se vůbec o škole, odmítá svěřit, co ho trápí.
  • Poruchy spánku – dítě špatně usíná, v noci má noční můry, často se budí, pomočuje se (byť už se mu to nestávalo).
  • Nechutenství – dítě z ničeho nic ztrácí chuť k jídlu, odmítá pamlsky.
  • Zhoršení prospěchu – poruchy koncentrace, roztěkanost, ztráta zájmu.
  • Bolesti bříška – před odchodem do školy může dítě bolet břicho či hlava, případně může mít zvýšenou teplotu nebo zvrací, po příchodu ze školy může být nezvykle unavené, atd. Pod tuto kategorii můžeme zařadit i simulaci nějaké zdravotní obtíže.
  • Nechuť chodit do školy – dítě se vymlouvá, proč nemůže jít do školy, prosí rodiče, aby tam nemuselo jít, odsouvá odchod do školy, nechává si ujet autobus.
  • Absence – častá a neobvyklá absence dítěte ve škole, může se objevit i neomluvená absence (záškoláctví).
  • Vyžadování více peněz – požadování zvýšení kapesného, které nedokáže adekvátně zdůvodnit, mohou se objevit i krádeže peněz.
  • Poškozené věci – roztrhané oblečení, poničené školní potřeby (případně se dítě vrátí bez školních pomůcek a udává, že je ztratilo).
  • Hlad – dítě se vrací domů hladové, i když dostalo svačinu a chodí na oběd do školní jídelny (či dostává peníze na oběd).
  • Strach – dítě se například může schovávat do úkrytů, nechce chodit na hřiště, je neobvykle lekavé.
  • Fyzické poranění – šrámy a modřiny, které dítě nedokáže vysvětlit (případně si vymyslí nějakou lež).
  • Myšlenky na sebevraždu – výhružky sebevraždou, sebepoškozování, pokus o sebevraždu.

Příznaků může být pochopitelně ještě mnohem více. Důležité však je mít oči otevřené a všímat si změn a neobvyklostí u konkrétního dítěte. O jakékoliv zaznamenané změně je potřeba s dítětem mluvit. Pozor ovšem na uzavřené a sugestivní (návodné) otázky. V případě dotazů či připomínek pište na psycho.ichtyoza@gmail.com, ráda Vám odpovím (případně poradím, pokud budu vědět).

Veronika Kubešková

Zdroje:
1. Kolář, M. (2001). Bolest šikanování: Cesta k zastavení epidemie šikanování ve školách. Praha: Portál.
2. Říčan, P. (1995). Agresivita a šikana mezi dětmi: jak dát dětem ve škole pocit bezpečí. Praha: Portál.
3. Říčan, P. & Janošová, P. (2010). Jak na šikanu. Praha: Grada.